Závodky, pohodička, zagul a fucking weather...!

TÁÁÁK!!! Už je to sice nějaký pátek co se v anglickém Bugs Boarding centru nedaleko Gloucesteru páchalo mistrovství světa ve freestyle mountainboardingu, ale menší příhoda se zavazadly mě přinutila počkat s reportem až na teď, ale o tom potom...

Začnu pěkně popořadě, takže:

Den první: Odjezd
Je úterý ráno, probouzím se do krásného slunečného dne a jediné co ten den musím je dopravit se za Zelíkem do Brodu. Jo a ještě se stavit do nemocky na kontrolu v sobotu všitých stehů, které mi doktoři věnovali jako present na cestu. Takže snídaně, nacpání žaludku a batohu až po víko a Hurá do nemocnice, a pak rovnou na autobus. Na Busáku se ještě zásobuju cigárkama a tabáčkem, bo v te Anglii jsou cigára drahe jak cyp. Povedlo se mi koupit poslední lístek ve žlutém expresu a loučím se tedy se ženou a s Mariánem, kteří mě byli zprovodit. Nasedám a jedééém. Až do Olomouce, tam chytáme menší zácpu a do Brna kde mám chytit vlak do Brodu přijíždíme s menším zpožděníčkem. Vlak mi ujel... Nevadí, pojedu dalším co mi doporučila paní pokladnice a fakt super. Kodrcák jak prase co zastavuje v každé prdeli a občas i mněkde mezi těma prdelema! Takže mám radost, že se do HáBéčka tak courám, možná bych tam byl rychleji na kole, ale kdo ví? Takže do brodu přijíždím kolem páté, Zelík už pomalu nemůže vylézt z důlku, který při tom čekání na nádraží vystál. Vlak měl zpoždění zhruba hodinku. Co se dá dělat, přecijen zkratka ČD znamená "času dost". Jdeme na pivo, pak ještě jedno, jídlo, ještě pivko a najednou jsme u Zeldy doma a koukáme na film. dobrou noc...


Den druhý: Příjezd
Ráno jsme museli vstávat hodně brzo, takže je možná dobře, že jsme to večer moc nepřeháněli schlastem... Nasedáme do auta a vyrážíme směr letiště. Tady jsem se konečně zbavil Zeldy a můžu si taky užít trochu pohody při cestování letadlem. Nasedám, chvilku ještě pospávám a najednou jsem v Londýně. Prší, ani se nedivím, ostrovní počasí mě přivítalo v plné parádě. Volám Ianovi z OTG a říká ať dojedu, že mě někde počká. kupuju si teda lístek do Worcesteru, s mezipřistáním v Birminghamu, což je nějakých pět hodin cesty i s hodinovou přestávkou. V autobuse ještě potkávám jednoho čecha, co jde zkusit štěstí v práci a pak na nějakou dobu přestávám mluvit česky, ukázalo se, že ne moc na dlouho...přijíždím na místo určení, Ian nikde, tak mu volám, a že za půl hoďky dorazí. Dorazil za hodinu, klasický Ian Johnson, nespolehlivý jako vždy, ale za tu dobu co ho znám už jsem si celkem zvykl, takže se na něho nezlobím, spíš jsem rád že vůbec dorazil. byl skoro večer, tak už jsme jenom dokoupili všechno co bychom v následujících dnech mohli potřebovat, stavili se ještě za pár známýma na nějaké to pivko a pak už jenom do chalupy a spať.

Den třetí: Out to Grass
Ráno se budím a je pěkně, to jsem rád, protože to tady není zvykem. Na nic nečekám a hned po snídani vyrážím do centra něco málo pojezdit, poskákat, pokoukat, pokecat, pofotit, pojíst, popít, pokouřit, pomoct s počítáním a tříděním prken, které jsme ukončili se západem slunce. Móc pěkný den.

fotky z OTG naleznete zde:)http://hanzek.rajce.idnes.cz/The_day_in_Out_to_Grass/

Den čtvrtý: Odjezd do Bugsboarding
Ještě jsem chvilku pozewlil u Iana, poseděl chvíli u kompíku, naházel zas všechno do zavazadel a mohli jsme vyrazit směr Bugs. Předchozí den bylo domluveno, že pojedu s Jamesem, který dorazil okolo desáté a po krátké poradě jsme už nasedali do auta. Trošku jsme se zasekli na tom, že na ostrovech mají volant na opačné straně, tak si James chvilku myslel, že chcu řídit, ale nakonec jsem auto obešel a řídil James. Do Bugsboarding to nebylo zrovna nejdál, takže jsme tam dorazili asi za hodinu i se zastávkou na pumpě, kde jsme nabrali piva a všechno možné co by se nám ještě mohlo hodit. Jsme na místě, sluníčko svítí, travička se zelená... Jdeme obhlídnout situaci: skoky parádně vyšejpované, Leon Robbins s RennymMylesem vyrábí rail vedle prvního skoku a Tom Kirkman s partičkou finišujou quarter, kapánek úzký, říkám si, ale snad to bude stačit. Někteří co už to nevydrželi si dávájí skočky a baví se na všemožných překážkách, které park nabízí. Jsou tady různé dropy, raily - duha, lámačka, paráda, už se těším až to všechno otestuju na vlastní prkno. Jdeme postavit stany, koukám, že kluci z Japonska už bydlí a stavím stan kousek od nich. Když mám postaveno, dávám se s nima do řeči, balím a kouříme... když už jsme dostatečně pokecali, dostávám krabičku japonských cigaret typu ultralight, ale po utržení filtru se dají kouřit ;). Nevím co bych tak dělal, jezdit se mi ještě nechce a tak jdu něco nafotit. Aji se něco povedlo a když to tak vidím, jak tak všichni jezdí, nevydržím to a jdu se převlíknout do chráničů. Na railech a dropech se mezitím rozpoutala docela slušná session, a tak se přidávám, nejdřív testuju dropy, pak lámačku. Na lámačce jsem se napoprvé rozlámal. Malá rychlost. Jdu výš a je to ono, dávám si to boardslidem, juhů. Kluci na dropu taky hrotí, motají třistašedesátky jakoby nic a dokonce padl i frontflip. No a pak jsem se zas rozmáznul na lámačce, tak jdu ještě zkusit duhu. Je luxusní a když už jsem takhle rozjetý, tak jdu konečně zkusit skoky. První je menší, v pohodě dávám, druhá už je masakr, tak zkusím trošku přibrzdit a je to tak akorát. dopadám do dopadu, odjíždím. Na třetí už ta rychlost moc není a potkávám hranu, ale i tak to odjíždím. Skoky jsou v pohodě, najíždím na quarter, že si dám oblouček v tailwheelie, akorát, jak je ten quarter tak úzký, nestíhám se vytočit včas a vyjíždím asi v dvoumetrové výšce z quarteru ven. šupa jak prase přímo na týden předtím naražený, rozpáraný a zašitý buk. Doprdele, dneska si už nezajezdím! Belhám se ke stanu stylem rozmrdaní cikánské žebračky. Každý rychlý pohyb zatraceně bolí. Balím to. Jdu sednout k ohni, u kterého už jsem zůstal sedět do časných ranních hodin a pořád jsem měl s kým mluvit. Jo a přijel Pavel z Ruska, který neumí anglicky, tak na ňho zkouším slátaninu češtiny polštiny slovenštiny a mongolštiny a docela si rozumíme. Zagul jak nikdy...! Jsem na sračku, jdu spát.

zbytek zítra, jdu do hospody..



Den D: Závod
probouzím se docela pozdě, už se ani nedá říct že by bylo ráno, Spíš dopoledne.Aspoň že ten bok už bolí trošku méně než včera, ale rychlé pohyby pořád bolí dosti. Večer jsem se s Pavlem domlouval že si spolu půjdem zaskákat, ale když jsme se potkali u snídaně(pro Pavla už to byl spíš oběd), říkal, že už jezdit byl, páč jsem pořád chrápal a on už to nemohl vydržet. Asi jsem fakt spal hodně dlouho... Ještě nějakou dobu zewluju s japoncema, anglánama, rusem atdatd... ve 12 je riders meeting, rozdají se dresy , ujasní se systém jakým se závod pojede a všichni doufají, že nezačne pršet. Mraky se na obloze docela rozmnožily a je jisté, že bude pršet. Dříve nebo později, takže je třeba co nejdříve odjet kvalifikaci. dres nafasovalo asi 70 jezdců. pojede se v pěti kategorijích: ženy, kluci pod 14, kluci pod18, elita a masters. Dáváme ještě půlhodiny přestávku na navlíknutí se do chráničů a jedém nahoru na kopec. Už nic nebrání aby se závod odjel, Antirain plachty ze skoků jsou odstraněny s pomocí všech co měli v tu chvíli ruce, porota ve složení Tom Kirkman, Leon Robbins a ještě další dva týposové, na jejichž jména už si s odstupem času nepamatuju... Každý kdo má na sobě modrý dres od Fatface holek má k dispozici 4 jízdy k tomu aby se pokusil proskákat do závodu. postupuje 40 lidí. S 36tkou, backflipem a neodjetou 54 postupuju taky. V Jamu už Všichni hrotí co to dá... mazec, . Renny Myles dával třeba 720, frontflip i backflip. Joe Dickson tam sází taky slušné točky. Jed z Otg dává nádherné vysoké, protažené method backflipy tím svým otráveným lazy stylem Pavel, Dunaev sází jeden velký trik za druhým a celkově to vypadá asi tak, že tenhle zábavný park je jenom jeho. počasí se zhoršilo, fouká prudký vítr, začíná poprchávat a mi začíná být v kraťasech docela zima. uUž z toho ježdění nemám ani moc radost. Jdu si pro třišede na druhý skok, ale jak už je trať namoklá, nemám rychlost a nepovedlo se mi doletět do dopadu, takže držka. seru na to, nemá to smysl. Začíná pršet a večerní Night air dneska určitě nebude. Fucking weather!!! potkávám Cliva, ten něco motá a nakonec jdeme na jídlo a pivko. Dopřávám si, ale jsem už z celého dne docela unavený. Jdu do stanu, že se převlíknu, sundám chrániče a tak. Dlouhé kalhoty už jsem si neoblíknul. nějak mi tělo řeklo, že už nechce fungovat a usínám. Jak tak spím, dějou se věci: Lidi z Fatfacu nechcou zůstat další den, že by se odjel Night air zítra. Výsledky se proto dělají Podle Toho co rideři předvedli během celého pobytu v centru. Celkové výsledky najdete ve fotogalerii.
Chcete vědět co bylo dál?